Jednu říjnovou sobotu jsem vzal svého věrného přítele pejska Kunyho na procházku a zamířili jsme do Zaječího dolu u obce Fojtka na Liberecku. Počasí už nebylo nic moc a po čtyřhodinové procházce podzimní přírodou jsem usoudil, že venčících povinností už bylo dost. Obešel jsem jeden zatopený lom, ve kterém už začátkem 20. století těžba žuly dávno utichla, a seběhl zkratkou na starou svážní stezku pro dřevaře.

Zaujalo mě, že má nových povrch a po stranách vyhloubenou odtokovou rýhu. Asi po pěti stech metrech jsem dorazil k odebranému skalnímu profilu, který ukrýval tři pegmatitové miaroly plné krystalů záhněd a jiných minerálů. První pegmatit byl docela maličký – asi 30 centimetrů – a byl zajímavý výskytem epidotů přisedlých na albitu a krystalech živce. Druhý z pegmatitů měl okolo jednoho metru a v blocích živce se nacházely krychličky perovskitu a černá lesklá zrna neznámého minerálu. No, a ten třetí pegmatit vyvětrával do perku a byl výjimečný nádhernými ukázkami krystalů ortoklasu posetými krystalky čirých záhněd.

Samozřejmě, že takový nález nenechá člověka chladným, a tak jsem začal holýma rukama rozhrabávat suť pod skalou. Podařilo se mi najít pár úlomků pegmatitu, ale věděl jsem, že bez vybavení tady nic nezmůžu. Tak jsme šli s pejskem domů a já nemohl dospat druhého dne.

Ráno jsme narval vercajk do batohu a pelášil na místo s odkrytými pegmatity. Odměna byla sladká! Krásné ukázky epidotů v kombinaci se záhnědami – o tom se mi v životě ani nesnilo! Srostlice tří kystalů dokonale čirých záhněd a estetické ukázky ortoklasů s albitem – to všechno v jednom dni! Na takový okamžik člověk jako já čeká celej život. Jenom s tím největším pegmatitem bohatým na „kováky“ jsem si nevěděl rady. Usoudil jsem, že víc hlav víc ví a přizval k výkopovým pracem kamaráda Martina, který mi spolupráci ochotně přislíbil.

Příští týden jsme ho dovedl na tajné místo a započali jsme s dobýváním velkého pegmatitu. Živec chodil ve velkých kusech a křemenné jádro bylo porézní s výplní zvětralého limonitu. Martina napadlo roztloukat ten živec a objevil tak zajímavá zrna záhadného černého minerálu. Když jsme si nahrabali plno vzorků a naše batohy se nafoukly k prasknutí, řekl: „Tak se pochlub, kdy byly ty epidoty.“ Vědom si faktu, že jsem dutinu pečlivě vyjmul, ochotně jsem mu místo nálezu ukázal. „Tak se podíváme, co nám tady panáček nechal,“ chopil se kamarád motyčky a začal přehrabávat perk pod skalou. Asi po dvou minutách se ozvalo: „Hele, mám!“ A mně se zatmělo před očima. Motyčkou vyhrábl pěticentimetrový krystal záhnědy, který byl jako ježek porostlý zelenými epidoty. V ten moment jsem začal měnit barvu a musel jsem si zapálit cigaretu, abych ten infarkt nějak rozdejchal. Zatím co on křepčil vítězoslavný taneček, já jsem chroptěl v agónii. Podobné kameny chodí v Polsku a pro nás, regionální sběratele, je to hotová rarita!

Když eufórie opadla, vidíc, že bych to také nemusel přežít, řekl: „Na, vem si ho, patří tobě!“ Nezmohl jsem se na nic jiného než říct: „Dík, to ti nikdy nezapomenu.“ A nezapomněl jsem…

V průběhu dalších návštěv jsme našli ještě plno krásných vzorečků a svůj dluh jsem splatil dokonale čirým krystalem záhnědy, který pro změnu mně přistál na lopatě při odklízení perku z cesty.

A to by mohl být konec fojteckého příběhu, ale není. Ten černý lesklý „kovák“ zarostlý do živce se ukázal docela silně magnetickým a to záhadu jenom více prohloubilo. První verdikt byl, že by mohlo jít o ilmenorutil, pak snad o magnetický hematit a nakonec po spektrální analýze o samarskait. Obsahuje prý plno příměsí vzácných prvků. A tak mají renomovaní páni geologové u nás v klubu o čem přemýšlet a mě hřejí vzpomínky na tento významný mineralogický počin s vědomím, že lepšího šutráckého kamaráda než je Martin už hledat nemusím.

Liberec 20/03/2015
Liberečák