Třetího února navždy odešel Petr Machek, významný člen našeho malého sdružení Minerál klubu, z. s. Jablonec nad Nisou.

Petr Machek se narodil r. 1937 v Jablonci nad Nisou. Od mládí jej zajímala neživá příroda. V sedmdesátých letech minulého století se jeho vášeň se zapálením pro minerály rozhořela naplno. Začal se věnovat regionálním sběrům v okolí Jablonce nad Nisou, Liberce a na Turnovsku. Z klasických lokalit jmenujme např. Rašovku, Proseč od Ještědem, Kozákov, Doubravici, Levín.

Předmětem zájmu byly křemenné hmoty, hlavně acháty a jaspisy. Doma si Petr Machek zřídil malou dílnu na řezání, broušení a leštění kamene. Své dovednosti neustále rozvíjel a zdokonaloval. Po krátkém čase si osvojil techniku potřebnou pro výrobu šperků z kamene.

Surovinu z Podkrkonoší, ale i křemenné hmoty přímo z okolí Jablonce, si obstarával vlastním sběrem. Avšak jeden druh minerálů provázel celou jeho kariéru a dá se říci, že jej i náležitě proslavil. Byl to ametyst. Zprvu ten rýnovický, poblíž Jablonce, který má hradbovou strukturu. Výborně se hodil na šperkové a dekorační účely.

Poté, co regionální sběry už jej tolik nenaplňovaly, rozšířil své působení více severozápadním směrem, Krušné hory se staly jeho velkou srdeční záležitostí. Svou sbírku obohatil o nádherné exempláře bleskových achátů z okolí Červené Halže. Rád vzpomínal na doby, kdy domluva s domorodým obyvatelstvem nebyla tak složitá. Klidně pak mohl na jejich pozemcích provádět až dva metry hluboké výkopy. Dokonce se mu podařilo lokalizovat jednu z ametystových žil doprovázenou červenohnědou achátovinou.

Ale osud na něj nečekal vysoko v horách, pouhé dva kilometry od Klášterce nad Ohří. Petr byl jeden z prvních sběratelů, který si povšimnul zdejších jaspisovo-ametystových hmot. Nápadně se shodovaly s deskovou výzdobou stěn kaple na Karlštejně a kaple Sv. Víta v Praze. Dokonce dokázat vystopovat primární žílu jaspisovo-ametystové brekcie, jež byla na příkaz samotného krále Karla IV zde těžena do hloubky devíti metrů. Dále nalezl na místním potoce pozůstatky primitivního katru.

Se svými objevy seznámil odbornou obec a ta mu dala za pravdu. Lokalita Ciboušov je už navždy pevně spojena s jeho jménem.

V souvislosti se svým objevem a jako poděkování byl přizván k restaurátorským pracem v kapli na Karlštejně a v chrámu Sv. Víta v Praze. Rovněž dostal zakázku na vytvoření kopií muglí ametystů, které chyběly na pohárech svatovítovského pokladu. Následovalo jablko ze světlé záhnědy, jež dříve zdobilo korunovační meč.

Život šel dál a Petrovy schopnosti opracovat kámen dosáhly ještě vyššího stupně dokonalosti. Jen málo lidí na světě umí v kameni vidět víc než pouhou strukturu a barvu. Po vzoru starých italských mistrů oprášil umění dávných dob. Pod jeho rukama začala vznikat umělecká díla s pečlivě vyřezaných a poskládaných destiček minerálů a hornin. Byla to mozaika florentského typu. Předlohou mu stály obrazy současných i dávných autorů, ale i malebné krajinné prvky. Trpělivost, preciznost, pracovní nasazení a čas strávený na díle nikdy neodpovídaly Petrovým finančním požadavkům, které byly neúměrně nízké.

Je v povaze českého národa neschopnost docenit práci žijícího autora. Přejme si, aby v Českomoravské kotlině žilo víc takových Petrů Machků a s nimi nikdy nezemřela tradice, fortel poctivého řemesla a uměleckého cítění.

Jiskřičku naděje ztělesňuje malý vnouček, kterého Petr – coby děd – začal zasvěcovat do tajů zdejších minerálů a hornin. Proto věříme, že Petrova sbírka navždy zůstane v držení rodiny Machků, aby v ní mohl vnuk pokračovat. A třeba jednou bude následovat svého děda v umění brusičů – mozaikářů. Víme, že je to vskutku úkol nesnadný. Čas napoví.

Pane Petře Machku, kamaráde, děkujeme!

Díky takovým lidem, jakým jste byl Vy, se pro mnohé z nás stává svět krásnějším.

Za členy Minerál klubu, z. s. Jablonec nad Nisou napsal jš.