Při kopírování autorské přednášky  do redakčního systému zřejmě došlo k nepřesnostem a k nedokonalému nahrání hlavně obrázkové části. Na nápravě se pracuje. Prosím o trpělivost. (aš)

DIAMANTY

(Téze k přednášce pro Minerálklub v Jablonci nad Nisou)

Krystalografie diamantu:

• Chemické složení: prvek C (carboneum = uhlík).
• Krystalografická soustava: kubická (oddělení hexaoktaedrické, prostorová grupa Fd3m).
• Krystalografická mřížka: kubická, plošně centrovaná.
• Charakter chemických vazeb mezi atomy v mřížce: kovalentní vazby, vzdálenosti mezi atomy 0,154 nm (1,54 Å).
• Mřížková konstanta: 0,356 nm (3,56 Å).
• Habitus: oktaedrické a kubické krystaly.
• Barva: bezbarvý, žlutá, hnědá, bílá, růžová, černá, červená, modrá, zeklená.
• Vryp: bílý Lesk: diamantový. Průsvitnost světla: průhledný až průsvitný.

Štěpnost: dokonalá. Lom: lasturnatý. Luminiscence v UV: modrá, žlutá.

• Hustota: 3,52 g/cm³ (kolísá mezi 3,47 až 3,56 g/cm³).
• Tvrdost dle Mohsovy stupnice: 10 (nejtvrdší známý minerál).
• Variety: bort (neprůhledné technické diamanty), karbonado (hnědočerné až černé celistvé agregáty až velikosti vejce), ballas (tmavě zbarvené, radiálně paprsčité kulovité agregáty). Bort a karbonado se užívají jako brusivo.
• Výskyt: Jihoafrická republika, Rusko, Kongo, Austrálie, Botswana, Namibie, Angola, (7 zemí, celkem asi 80% těžby, zbytek těží Kanada, Brazilie, Bolivie, Guayana, Venezuela, Guinea, Siera Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Středoafrická republika, Tanzanie, Čína, Indonézie, Indie).

Fyzikálně-chemické vlastnosti diamantu:

• Hustota (měrná hmotnost):

Proč kolísá?: Příměsí v mřížce (N, B), které mají mnohdy za následek změnu barvy (na př. modrý diamant „Hope“- viz níže, obsahuje částečně na místě atomů uhlíku atomy bóru).

• Tvrdost:

V Mohsově stupnici stupeň 10 – nejvyšší tvrdost. Tento stupeň tvrdosti má pouze syntetický kubický nitrid bóru BN (borazon).

Kromě Mohsovy stupnice tvrdosti jsou užívány ještě stupnice Knoopova, Vickersova a Rosiwalova – zmínit principy metod.

Slovo „diamant“ pochází z řeckého

„adamas“ , což znamená „nepřemožitelný“.

2

Proč se dá diamant brousit diamantem? – Zmínit anisotropii tvrdosti (největší tvrdost je na

ploše krystalografického osmistěnu, na jiných plochách je mírně nižší – proto se diamanty

musí brousit orientovaně s ohledem na směr krystalografických os, tedy převážně kolmo

na směr růstu krystalu).

Pro doplnění si uveďme tvrdosti nejtvrdších známých látek z konce Mohsovy stupnice:

Látka	Mohsova tvrdost	Knoopova tvrdost (kg/mm2)	Vickersova tvrdost (kg/mm2)	Rosiwalova tvrdost (???)
karbid W – WC	>8, <9		1938,0
korund – Al2O3	9	1800	2101,2	1000
moissanit – SiC	>9, <<10		2652,0
karbid Zr – ZrC	>>9, <<10		3060,0
borazon – BN	<		9180,0
diamant – C	10		10200,0	14000

Okrajově zmínit korelaci HM versus HV:

HV = a . (HM)^b a = 6,00087 b = 2,6659

• Chemické vlastnosti:

Diamant na vzduchu při vyšší teplotě hoří (800 °C) za vzniku CO₂.

Za nepřístupu vzduchu či kyslíku přechází při teplotě 1200 °C a vyšší na grafit (hexagonální modifikace uhlíku).

Naproti tomu téměř stejně tvrdý borazon (BN) je na vzduchu stálý ještě při teplotách kolem 1900 °C.

3

• Tepelná vodivost:

Diamant má největší tepelnou vodivost ze všech známých materiálů na světě:

Materiál	Tepelná vodivost při 20 °C (J.s-1m-1K-1 = W.m-1.K-1)	Násobek vzhledem k safíru
diamant	895 až 2300	22,4 až 57,5
stříbro	418	10,4
měď	394	9,8
hliník	229	5,7
železo	73	1,8
safír	40	1

Využití: Testery na diamanty – zmínit princip měření a úskalí:

• Optické vlastnosti:

Velmi vysoký index lomu n_d = 2,4175 až 2,419 – vysvětlit význam indexu v symbolu n_d :

Spektrální čára	Vlnová délka (nm)	Prvek (původce)
d	587,56	He
F	486,13	H
C	656,28	H
e	546,07	Hg
F	479,99	Cd
C	643,85	Cd

Další významnou optickou veličinou je optická disperze – rámcově vysvětlit pojmy: [prostá disperze: disp = (n_F – n_C) , Abbeho číslo: ν_d = (n_d – 1)/(n_F – n_C)].

4

Poslední významnou optickou vlastností drahých kamenů z hlediska šperkařského je

dvojlom – rámcově osvětlit pojem:

V následující tabulce jsou uvedeny vlastnosti některých přírodních i syntetických

minerálů, které slouží jako náhražky diamantu (P/S = přírodní/syntetický, letopočet

v závorce uvádí rok zavedení na trh):

Název	P / S	Chemické složení	Tvrdost Mohse	Měrná hmotnost (g/cm3)	Index lomu	Disperse prostá	Dvojlom	Odlišení od diamantu
diamant	P i S (1970)	C	10	3,52	2,417	0,044	—	—-
moissanit	S (1977)	SiC	9,3	3,22	2,650 – 2,697	0,108	0,047	vysoký dvojlom, nižší měrná hmotnost
kubické zirkonium(fianit)	S (1977)	Zr2Y2O7 nebo Zr2CaO5	8 – 8,5	5,65 – 5,95	2,150	0,060	—	vysoká měrná hmotnost
zirkon	P	Zr[SiO4]	7,5	4,69	1,926 – 1,985	0,039	0,059	vysoký dvojlom,vysoká měrná hmotnost
GGG (galliant)GadoliniumGalium Garnet	S (1975)	Gd3Ga2[GaO4]3	7	7,05	2,030	0,038	—	vysoká měrná hmotnost,nízká tvrdost
YAGYtriumAluminium Garnet	S (1970)	Y3Al2[AlO4]3	8	4,57	1,830	0,028	—	vysoká měrná hmotnost,nižší disperze
rutil	S (1948)	TiO2	6,5	4,25	2,610 – 2,900	0,030	0,029	nízká tvrdost,vysoká měrná hmotnost,dvojlom
leukosafír	P i S (1971)	Al2O3	9	3,99	1,760 – 1,778	0,018	0,008	nízký index lomu,nízká disperze,dvojlom
křišťál	P i S (1944)	SiO2	7	2,65	1,544 – 1,553	0,013	0,009	nízký index lomu,nízká disperze,dvojlom

Vznik diamantů přírodních:

• Nejznámější teorie: Diamantové krystaly se tvoří v roztavené hornině v chladnoucím tekutém magmatu. Počáteční teplota procesu je asi 1.300 °C a tlak asi 70.000 atm. Takové podmínky se vytvářejí pouze v činných sopkách v hloubkách asi 130 až 200 km pod povrchem země.

Jedna z možných chemických reakcí, které se při tvorbě diamantu uplatňují je:

2FeS + CO₂ = 2FeO + S₂ + C(diamant)

Tedy diamanty se nacházejí na zemském povrchu ve vyvřelých horninách, kam se dostaly cestou erupcí. Protože diamant se při zahřátí na 1.200 °C za nepřístupu vzduchu zvolna mění na grafit (viz výše), je jisté, že výstup na zemský povrch musel probíhat velmi rychle, takže vlivem rychlého ochlazení a snížení tlaku nebylo dost času na přeměnu diamantu na grafit.

Nejmladší vulkanické komíny obsahující diamanty mají geologicky datované stáří asi 100 milionů let (střední křída, druhohory). Nejstarší vulkanické komíny mají stáří až 1,2 miliardy let (starohory). Mají průměr při povrchu země od několika desítek metrů až do dvou kilometrů. Horníci je nazývají „trubky“.

Hornina, která diamanty obklopuje je vulkanický tuf, který se podle jihoafrického města Kimberley nazývá „kimberlit“.

V dnešní době podmínky pro vznik diamantů na Zemi již neexistují.

6

Těžba diamantů v současnosti:

• Technický popis těžby:

Diamantonosná hornina obsahuje asi 1g diamantů na 10 tun horniny, což klade velké nároky na účinnost separačních procesů.

Hornina se podrtí na kousky o průměru menším než 30 mm. To se děje s rizikem, že se větší, ještě nevybrané diamanty rozdrtí také. Drť se pak smísí s vodou a speciálními chemikáliemi na kaši („pulp“) o měrné hmotnosti asi 2600 kg/m³. Kaše se pak podrobuje gravitační a centifugální (odstředivkové) separaci, čímž se zvýší koncentrace diamantu ve zbylé části kaše natolik, že je možné přistoupit k závěrečné separaci.

Ta se asi do roku 1950 prováděla pomocí t.zv. „mastných stolů“ („grease table“). Využívá se při ní vysoké afinity diamantu k tuku. Diamanty mají vysoké povrchové napětí a jsou proto obtížně smáčitelné vodou. Naopak velmi dobře přilnou k tuku. Kimberlit a doprovázející materiály mají opačnou vlastnost – jsou dobře smáčitelné vodou. Jestliže se nechá diamantový koncentrát stékat přes šikmý pohyblivý pás, pokrytý vrstvou tuku, diamanty přilnou k tuku a zůstanou na stole, zatímco hlušina se odplaví vodou. Diamanty se pak seškrábou se stolu spolu s tukem, který se pak zahřátím odstraní. Účinnost tohoto způsobu separace je asi 95% diamantů.

V roce 1958 byla v tehdejším SSSR vyvinuta třídící metoda, která byla tak dobrá, že ji začal krátce poté používat ve svých dolech i De Beers. Metoda je založena na tom, že každý diamant ozářený rentgenovými paprsky fluoreskuje. Fluorescence je pak snímána fotobuňkou, napojenou na trysku se stlačeným vzduchem, který vyfoukne diamant z hlušiny. Účinnost je téměř 100%-ní.

Na konci separačního procesu se ještě diamanty třídí ručně a umísťují do lázně z kyseliny solné, aby se z nich uvolnil prach a špína. Pak už jdou do sejfu těžební společnosti.

• Rozsah těžby ve světě:

Sedm největších a nejproduktivnějších dolů na světě je rozděleno mezi sedm velkých

zemí produkujících diamanty (viz výše výskyt diamantů). Firma De Beers ve výroční

zprávě uvádí roční těžbu ve státech Botswana, Jihoafrická republika, Namibie a Tanzanie.

Pro další země jako Rusko a Kongo jsou k dispozici pouze odhady, protože data

nezveřejňují.

Podle některých pramenů se vytěží ve světě ročně zhruba 25 tun diamantů (125 milionů

ct), z nichž asi 20% je využitelných ve šperkařství. Zbytek připadá na technické využití

(brusiva a d.).

7

Největším diamantovým dolem na světě je důl Mirnyj u stejnojmenného města na Sibiři:

Důl má průměr 1200 m a hloubku přes 500 m.

Přelety nad ním jsou zakázány, protože „vcucl“ už několik helikoptér.

Kolem kužele vede silnice pro nákladní auta.

Červená šipka ukazuje polohu obřího rýpadla.

Na Sibiři se nachází přes 300 známých vulkanických komínů („trubek“). Dolování je ovšem velmi drahé, protože teploty tam v zimě klesají až na -60 °C a věčně zmrzlá půda (permafrost) je promrzlá až do hloubky 300 m.

Odhaduje se, že Rusko vyprodukovalo od konce druhé světové války asi 100 milionů karátů diamantů (t.j. 20 tun) , z nichž 80% bylo spotřebováno jako průmyslové diamanty.

8

Hodnocení diamantů z hlediska šperkařského:

• Nejběžnější tvary a výbrusy broušených kamenů:

Základní pojmy u briliantového výbrusu:

• Hodnotu každého diamantového kamene určují 4 základní parametry – „čtyři C“:

— Carat (Váha v karátech; 1 karát = 1 ct = 0,2 g; „Karát“ je slovo odvozené ze staré

arabštiny „kharub“ = zrno – v daném případě semeno rohovníku, t.j. svatojánského

chleba).

Nejčastějším tvarem je kulatý briliant. Vztah mezi průměrem rundisty d(mm) a

karátovou váhou briliantu ct lze vyjádřit s vysokou mírou přilehlosti (korelační

koeficient R² = 0,9982) mocninovou funkcí (viz rovněž níže příslušný graf):

(ct) = 0,0045.d ^2,8886

9

— Colour (Barva: příměs dusíku způsobuje žlutou barvu, příměs bóru modrou barvu a

další příměsi ve stopových množstvích další barvy).

Podle mezinárodně uznávané klasifikace rozlišují se u bezbarvých („bílých“) diamantů

tyto barvy:

Označení	Barva
D	výjimečně bílý +
E	výjimečně bílý
F	velmi vzácně bílý
G	vzácně bílý
H	bílý
I, J	bílý – slabě zbarvený
K, L	bílý – zabarvený
M, N	velmi světle žlutý
O-R	velmi světle žlutý
S-Z	světle žlutý

— Clarity (Čistota: charakterizuje vnitřní vady, kazy a inkluze).

Podle mezinárodně uznávané klasifikace se rozlišují tyto stupně čistoty:

Označení	Anglický výraz	Český ekvivalent
IF	Internally Flawlless	vnitřně čistý
VVS 1-2	Very Very Small Inclusion	velmi malé inkluze,velmi obtížně viditelné při desetinásobném zvětšení
VS 1-2	Very Small Inclusion	velmi malé inkluze,obtížně viditelné při desetinásobném zvětšení
SI 1-2	Small Inclusion	malé inkluze,snadno viditelné při desetinásobném zvětšení
I 1	Imperfekt	zřetelné inkluzetěžko viditelné pouhým okem
I 2	Imperfekt	zřetelné inkluzelehce snižující lesk kamene
I	Imperfekt	zřetelné inkluzesnižující lesk kamene

— Cut (Brus: hodnotí se zvlášť tyto parametry: proporce, symetrie, opracování).

Podle mezinárodně uznávané klasifikace se rozlišují tyto kvality brusu:

 

Excelentní

Velmi dobrý

Dobrý

Střední

Slabý

U klasického tvaru diamantu – briliantu – jsou úhly jednotlivých plošek na koruně a

pavilonu voleny tak, aby většina světelných paprsků vstupujících do briliantu

ploškami na koruně se na ploškách pavilonu odrážela tak, aby opět vystupovala

z briliantu tabulkou. Výsledkem je, že i v šeru briliant „svítí“.

Chod světelných paprsků v briliantovém výbrusu v diamantu (vysoký index lomu) a

křemenu (nízký index lomu) je znázorněn na následujícím obrázku:

10

Diamant (n_d = 2,42): Křemen (n_d = 1,55):

Ceny šperkových diamantů:

• Je pochopitelné, že čím větší je diamant, tím větší je jeho karátová cena, t.j. cena za jeden karát váhy. Vyjadřuje to následující obrázek:

Na svislé ose je karátová cena diamantu v %, přičemž cena za kámen o hmotnosti 1 ct je vzata jako 100 %.

• Abychom si udělali bližší představu, uveďme si konkrétní ceny, které uvádí ve své nabídce firma Schwarz na Slovensku:

Karáty	Cena za karát (US$/ct)	Celková cena (US$)	Karát. cena v %	Celková cena v %
0,5 karátů	3.000	1.500	50	50
1 karát	6.500	6.500	100	100
1,5 karátů	8.500	12.750	131	196
2 karáty	13.000	26.000	200	400
3 karáty	17.000	51.000	262	785
5 karátů	23.000	115.000	354	1770

11

• Firma Patočka z Rovenska pod Troskami uvádí ve své nabídce tyto ceny za kameny v kvalitě H / SI3:

Průměr rundisty (mm)	Přibližná hmotnost (ct)	Cena za kus (Kč)	Karátová cena za kus (Kč/ct)	Karátová cena za kus v %
1,50	0,016	265	16.563	14
2,00	0,033	510	15.455	13
2,50	0,055	850	15.455	13
3,00	0,110	2.510	22.818	20
3,50	0,170	3.954	23.259	20
4,20	0,290	10.100	34.820	30
4,50	0,350	13.720	39.200	34
4,80	0,420	18.810	47.786	41
	1,000		116.000 *	100
6,70	1,139	149.000	130.817	113

Poznámka: * Hodnota pro 1ct byla získána interpolací.

• Pokud vyneseme z předchozí tabulky hodnoty „průměr rundisty (mm)“ versus „karátová váha (ct)“, dostaneme graf, uvedený na následujícím obrázku:

• Výše uvedené ceny se týkají ovšem „běžných“ diamantů. Ceny některých více méně kuriózních diamantů mohou na burzách dosáhnou mnohonásobně vyšších hodnot.

Tak na příklad v loňském roce byl vydražen vzácný, naprosto bezchybný modrý diamant

o hmotnosti 6 karátů na 7,92 milionů US$, což odpovídá ceně 1,32 milionů US$ za karát.

12

Koupila ho klenotnická firma Moussaieff Jewellers z Londýna od soukromého sběratele

z Asie.Do té doby držel světový rekord červený diamant, jenž byl svého času vydražen za

926.000 US$.

Zde je vydražený modrý krasavec:

Největší a nejslavnější diamanty světa:

• Podle internetové encyklopedie Wikipedia lze největší surové diamanty světa seřadit podle velikosti takto:

Jméno	Karáty	Místo nálezu	Rok nálezu
Cullinan	3106,0	Jižní Afrika	1905
Excelsior	995,2	Jižní Afrika	1893
Hvězda Sierry Leone	968,8	Sierra Leone	1972
Velký Mogul	787,5	Indie	1650
Woiae River	770,0	Sierra Leone	1945
President Vargas	726,6	Brazilie	1938
Jonker	726,0	Jižní Afrika	1934
Reitz	650,8	Jižní Afrika	1895
	620,1	Jižní Afrika	1895
Baumgold	609,2	Jižní Afrika	1922
Lesotho	601,2	Jižní Afrika	1967
	532,0	Sierra Leone	1943
Darcy Vargas	455,0	Brazilie	1939
Nizam	420,0	Indie	1835
26. sjezd KSSS	342,0	Rusko, Sibiř	1981
Hvězda Jakutska	232,1	Rusko, Sibiř	????

• Většina slavných diamantů světa měla velmi pohnuté osudy. S některými z nich se seznámíme blíže na následujících stránkách.

13

• Great Mogul

Pravděpodobně byl nalezen v dole Golconda v Indii v roce 1650. Byl vybroušen benátským brusičem drahokamů Hortensio Borgisem. V roce 1655 ho popsal francouzský obchodník s drahokamy Jean-Babtiste Tavernier. Po zavraždění jeho posledního držitele, šáha Nadíra zmizel. Není známo, zda se dnes ještě někde nachází a mnozí odborníci se domnívají, že byl rozřezán a že z něho pochází diamant Orlov nebo Koh-i-noor. Podle popisu zachovaného Tavernierem mohl vypadat tak, jak vypadá jeho skleněná imitace – ukázat imitaci.

• Koh-i-noor

Název je z perštiny a znamená „Hora světla“. Původně vážil 186 karátů. Zdobil paví trůn šáha Džahana, stavitele slavného mausolea Tádž Mahal. Když churavého šáha uvrhl do domácího vězení jeho syn Aurangazeb poblíž pevnosti Agra, podle legendy uvězněný šáh si umístil diamant proti oknu tak, že v něm mohl vidět zrcadlový obraz Tádž Mahal. Tam byl diamant do roku 1739, kdy došlo k invazi a vyloupení Agry a Delhi šáhem Nadirem. Ten odvlekl paví trůn do Persie a údajně to byl on, který vykřikl „Koh-i-noor!“, když kámen spatřil a tak mu dal jeho jméno. Po zavraždění šáha Nadíra se diamantu zmocnil šáh Abdali z Afganistánu. V roce 1813 přešel diamant do vlastnictví pandžabského maharádži Ranji Singha.V roce 1839 byl Pandžáb připojen k britské koruně, a následník Ranji Singha diamant věnoval v roce 1851 anglické královně Viktorii. Manžel královny

Viktorie Albert nechal diamant přebrousit do jeho současné podoby (105 karátů). V roce

1936 byl Koh-i-noor vsazen do královské koruny královny Alžběty, pozdější královny

matky, která zesnula v roce 2002. Koruna zdobila při pohřbu její rakev.

V poslední době naléhají na britskou vládu vlády Indie, Pakistánu i Iránu, aby byl

diamant vrácen jedné z nich.

• Cullinan

Největší surový diamant, který byl kdy nalezen. Vážil 3.106 karátů a byl objeven superintendantem Frederikem Wellsem roku 1905 v dole Premier v britské kolonii Transvaal. Důl sám objevil a založil v roce 1902 Sir Thomas Cullinan a po něm byl diamant pojmenován. Diamant byl v roce 1908 darován králi Eduardu VII. u příležitosti jeho 66. narozenin. Diamant byl rozštípán firmou Assche and Company v Amsterodamu. Traduje se, že před štípáním byl diamant jedním ze společníků firmy zkoumán jeden měsíc, poté onen muž přiložil dlátko a sekl. Nestalo se nic. Sekl podruhé a psychickým vypětím omdlel. Když se vzkřísil, měl před sebou 9 větších (viz obrázek níže) a kolem 100 menších diamantů. Největší z nich má váhu 530,2 karátů a nese jméno Cullinan I nebo také Hvězda Afriky. Druhý největší kus Cullnan II, nebo také Druhá hvězda Afriky (317,4 karátů), je součástí státní koruny Velké Britanie:

14

• Hope

Velmi pohnuté osudy měl diamant Hope.

Jeho tmavě modré zbarvení je způsobeno stopovým množstvím bóru.

Byl vytěžen v dole Kollur v Indii a odtud jej přivezl do Francie, nám již známý, cestovatel a obchodník s drahokamy Jean-Babtiste Tavernier, jenž ho prodal králi Slunce Ludvíku XIV. Královský klenotník Pitau ho přebrousil z původních 112 karátů na 67 karátů a král Ludvík XV. s ním ozdobil svůj řád Zlatého rouna. Posledním jeho nositelkou byla Marie Antoinetta, manželka krále Ludvíka XVI., s nímž byla později popravena.

Během francouzské revoluce 1792 diamant byl spolu s jinými korunovačními klenoty ukraden a objevil se jen nakrátko v roce 1796, kdy se jej snažil jeden ze zlodějů prodat. Pak diamant opět někam zmizel. V roce 1812 už byl v držení londýnského klenotníka, od něhož diamant koupil lord Hope. Podle něho je diamant pojmenován a někdy se mu také říká Diamant naděje (the hope = naděje). Dědicové lorda sice byli vázáni slibem, že diamant nikdy neprodají, ale nouze velela jinak a tak diamant měnil majitele, až se přes klenotníka Piera Cartera dostal k Evaly Walsch McLeanové, manželce šéfredaktora listu Washington Post. Ta ho nosila při všech možných příležitostech, dokonce i na plovárně. Po její smrti ho roku 1948 odkoupil obchodník Harry Winston a věnoval jej sbírce drahých kamenů ve Smithsionian Institutu.

• Orlov

Růžový diamant z Indie o váze 199,6 karátů. Je součástí korunovačních klenotů ruských Romanovců. Původně byl v majetku různých indických knížat a zdobil také trůn šáha Nadira. V roce 1772 jej koupil ruský kníže Orlov a daroval jej carevně Kateřině. Diamant Orlov zdobil ruské carské žezlo a nyní je součástí ruského státního pokladu.

15

• Hvězda Jihu

Perfektní diamant s růžovým nádechem o váze 129 karátů, který byl nalezen roku 1853 v Riu Bagagen v jižní Brazilii. Jeho váha v surovém stavu byla 262 karátů. Nalezla ho zde pracující otrokyně, která byla za nález odměněna osvobozením z otroctví a doživotní penzí.

• Sancy

Diamant o váze 55 karátů, který byl vybroušen do tvaru broskvové pecky. Jeho původ lze hledat v Indii. Kolem roku 1570 byl prodán v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) francouzskému velvyslanci v Turecku jménem Nicolas Harlay de Sancy, který ho zapůjčil králům Jindřichu III. a Jindřichu IV.

Později byl zakoupen anglickou královnou Alžbětou I. a přešel do vlastnictví Jamese II, krále Anglie a Irska. Po jeho útěku do Francie v roce 1688 se diamant objevil mezi korunními klenoty Ludvíka XIV. a po jeho popravě byl ukraden. Objevil se opět až roku 1828, kdy ho zakoupil ruský kníže Děmidov a v držení jeho rodiny byl do roku 1900. Později se stal majetkem Lady Nancy Astor (1879-1964), která byla první ženou činnou v anglické Dolní sněmovně (British House of Commons).

Podle jejího portrétu od Singera Sargenta to byla to žena velice krásná a nechce se ani věřit tomu, že údajně řekla Winstonu Churchillovi ve sněmovně: „Sire, vy jste opilý!“, načež on ji údajně odpověděl „A vy jste madam ošklivá, ovšem já se, na rozdíl od Vás, z toho vyspím“.

• Perský šáh (Shah of Persia)

Diamant velmi neobvyklého tvaru o hmotnosti 88,7 karátů. Je to nažloutlý diamant extrémní čistoty. Na třech facetách kamene jsou vyryty jména tří panovníků, kteří jej vlastnili. Diamant byl v roce 1591v držení šáha Nizama v Ahmadnagaru. Jeho jméno je vyryto na jedné z plošek. Potom se ho zmocnil Velký Mogul Akbar a po něm jej zdědil jeho vnuk šáh Džehan, který nechal vyrýt své jméno na druhou plošku. V roce 1738 zaútočil na Indii perský šáh Nadir, který diamant zavlekl do Persie. V roce 1824 do třetí plošky nechal vyrýt své jméno šáh a sultán Fath-Ali. Jeho syn Hosrov-Mirza věnoval diamant ruskému caru. Nyní je diamant v moskevském Kremlu.

• Regent (Pitt)

Má váhu 140,5 karátů. Pravděpodobně pochází také z dolu Golgonda v Indii. Získal jej rovněž, nám již známý, Jean-Babtiste Tavernier, který jej prodal v roce 1717 Filipovi Orleánskému. V roce 1722 se diamant objevil v koruně Ludvíka XV. (1710-1774). Později ho nosila Marie Antoineta (1755-1793). V roce 1804 byl diamant vsazen do rukojeti meče konzula Napoleona, který jej nesl při své korunovaci na císaře Francouzů. Dnes se nachází v pařížském Louvre. Diamant dal rovněž jméno jedné ušlechtilé odrůdě vinné révy.

• Poslední známý velký diamant z Lesotha (dosud bezejmenný)

Byl nalezen 8. září 2008 v jihoafrickém království Lesotho v dole Letseng v nadmořské výšce 3000 m. Je velice čistý a váží 478 karátů. Pokud z něj bude vybroušen jediný výbrus, mohl by se stát jedním z největších vybroušených diamantů světa.

Na následujícím obrázku je držen v rukou nějaké černošské krasavice:

Imitace největších diamantů světa:

Před druhou světovou válkou se v oblasti jablonecké bižuterie vyráběly a prodávaly kolekce skleněných imitací nejslavnějších diamantů světa. Je třeba říci, že výroba těchto imitací měla svá úskalí, protože u mnohých slavných diamantů nejsou známy všechny kamenářské podrobnosti, jako jsou především počet plošek a jejich prostorová orientace. V mnoha případech se imitátoři museli uchýlit k odhadům, opřeným o přibližné nákresy nebo nepříliš kvalitní fotografie. V následujících dvou obrázcích uvádím dvě sady těchto imitací. První pochází z neznámého zdroje před druhou světovou válkou a je pravděpodobně ne zcela originální ve všech položkách a druhá pochází z poválečné produkce firmy Swarowski:

17

16

17

 

Říjen 2008 Miroslav Matušek