Poslední dva roky stojí zimy za pendrek a to je příležitost pro mineraloga jako jsem já vyrazit do terénu na lov pegmatitů. Protože je téměř nulová vegetace, tak jsou podmínky jsou podmínky usnadněny a člověk se  může lépe orientovat v terénu. A tak jsem vzal svého věrného přítele pejska Kunyho a vyrazil směr Mníšek u Liberce. Deru si to pěkným křovím, až dojdu do malého údolíčka se dvěma potůčky, které se stékají v jeden větší potok. Znáte ten pocit, kdy se rozhlédnete po krajině a v duchu si sami pro sebe řeknete: tady by něco mohlo bejt. A tak jsem hodil frisbie talířek psovi do údolí a šoural jsem se za ním. Našel jsem si schůdné místo na přeskočení potoka a jak jsem byl v tom přeskakovacím pohybu, kouknul jsem se proti vodě a – nevěřím svým očím! Na místo záhnědy na mě z pod dřeva čuměla puma z druhý světový! Byl to dělostřelecký granát asi 40 cm na délku a dvanáct centimetrů v průměru. No, … a byl plnej. Takovou záhnědu jsem vskutku nečekal. Chvilku jsem přemýšlel, co s tím budu dělat, ale pak jsem si řekl – no a co? Je 31. 12., policajti mají jiné starosti než honit po lese nevybuchlou munici. V klidu jsem došel domů, uvázal psa a za setmění se vydal na policii ohlásit nález. Zazvoním na policejní služebnu, představím se a říkám, že jdu nález ohlásit nález munice. On na to, jestli nějaké patrony a já říkám: „Jedna, je dlouhá asi 40 centimentrů, široká 12 a váží okolo 15 kilogramů.“ Chvíli bylo ticho, pak ňáký chrutí a na závěr řekl: „Tady nikdo není. Počkejte, já hned volám volnou hlídku.“ Za moment dorazil frajer se psem a hned na mě: „Vy jste ten s tou bombou?“. A já říkám: „Jo, a mám ji nafocenou“. Po chvilce civění do foťáku řekl, že musíme zavolat pyrotechnickou jednotku, a odjel. Za dalších patnáct minut přijel jinej frajer s holkou, a co že to pro ně mám? A tak mu ochotně ukazuju fotku tý bomby a on říká: hm, a rozevírá nějaký desky. Nahlédnu a vidím, že to je katalog munice, která se nachází do dnešních dnů, a popis jednotlivých pum. Vyřknul ortel – protitankový granát s tříštivým pláštěm a že jedem na místo nálezu. No, jo, vona byla už tma a marně jsem se mu snažil vysvětlil, že je to daleko od lidí, v potoce a že by to mohlo počkat do zejtřka. „Ne, proběhlo to vysílačkama, jedeme hned – baterky máme!“ Posadili mě na zadní sedadlo vozu s nápisem „Pomáhat a chránit“. A tak jsme vyjeli směr: Mníšek u Liberce. Z hlavní silnice jsme uhnuli na malou zašlou cestu vedoucí do toho údolíčka s potůčkem a jali se hledat tu bombu. Tma byla, jak v pr… a já říkám, že je to ten potok a že bude fuška to místo najít. On na to: „Baterky máme“. Zkrátím to. Asi po hodině bloudění jsme došli k místu, které jsme si zapamatoval podle jednoho prasklého smrku, a to už k bombě nebylo daleko. Na onom místě policista znovu otevřel desky a do vysílačky zahlásil: „Potvrzuji nález. Zavolejte pyrotechniky z Prahy.“ Policistka se držela opodál, a tak jí omluvně říkám, jestli jí to nevadí, že jsem jí zatáhl potmě do lesa, a ona na to: „Furt lepší než honit nějaký vožralce.“ Trochu mi sklaplo, a tak se nenápadně ptám policisty, co bude jako dál. „Musíme zajistit místo nálezu a čekat na pyrotechnickou jednotku.“ A já musím taky čekat, zeptal jsme se ho. „Ne, vy můžete jít domů.“ V duchu jsem si představil, jak jdu dvanáct kilometrů v noci pěšky domů, lesem, potmě a ještě na Silvestra. A to už se mi ježily všechny chlupy po těle. „Alespoň někam do civilzace byste mě mohli odvézt,“ jsem je překecával, pak už prosil a nakonec se přece jenom smilovali a odvezli mě alespoň na tu hlavní silnici do Krásný Studánky. Asi hodinu před půlnocí jsem dorazil domů, zmlácenej a urvanej, že jsem neměl chuť cokoliv oslavovat a jediná myšlenka byla si už konečně lehnout do postele. A to by mohl být konec silvestrovského příběhu. Ale není! Ten můj čuch na šutry mě opět nezklamal a za tři dny už v novém roce jsem se tam vydal znova.  Z toho druhého potůčku se na mě usmívala křemenná pegmatitová jádra osázená fenstrkrystaly záhněd a křišťálů plus dva zonální krystaly ametystu v kombinaci s morionem o délce 8 až 12 centimetrů. Jenom bomba už tam nebyla. Asi si ji odvezli na památku.

Liberec 18/03/2015
jš,  Liberečák